Večer 25.1. 2018 sledovala většina národa duel dvou kandidátů na post prezidenta republiky. Tady ve Slaném jsme měli daleko příjemnější program. Mezi slánské Legendy písní přišel toho dne tichý krásný muž s velkým kloboukem na hlavě. Člověk pevných zásad, kterého si nesmírně vážím.
Vladimír Mišík je profesionál, kterého chcete potkat a vidět hrát a zpívat naživo. Skromný muž, vynikající autor, duší i srdcem rocker. Jeho písně mě nenápadně provázejí po celou dobu, co hudbu vnímám jako posluchač i jako amatérský hráč. Ta nezaměnitelná, nepřekonatelná poetika v každém tónu.
„a zase se nemohu ubránit myšlence,
vrátit se o nějakej ten rok zpátky,
bejt zase malým klukem,
kterej si rád hraje, který je s tebou.…“
Slánské divadlo se naplnilo po střechu. Každý z přítomných dostal šanci zapomenout na dvě hodiny na politické tahanice tam venku, vzpomenout si na vlastní „rocková“ léta. Uvědomit si, že ať už žijeme v jakékoli době, stát rovně a nenechat se zlomit okolnostmi je neocenitelná vlastnost člověka.
„Chtěl jsem si koupit 20 deka duše
Pár kousků pravdy, litr svědomí
Leč prodavačka odvětila suše:
Jak jsou ty lidi dneska pitomý…Mě ovšem tímto nevyvedla z míry
Řekl jsem: Dobrá, nic se neděje
Dejte mi tedy za korunu víry
Osminku citu, láhev nadějeA ona řekla: Musíte stát frontu
A fronta vedla cik-cak za hory
A potom dál, až někam k horizontu
A všichni lidi chtěli jenom brambory“
Díky moc, nejen za ten krásný večer.
