Mít na co vzpomínat…

Huberťák, Samson a Šroub. Hrají spolu letos už 38 sezónu. V nezměněném složení.

38 let. Kolik to může být společných večerů na koncertech, na zkouškách, v nahrávacím studiu, při společném vymýšlení písní? Kolik vypitých kafí. Kolik hodin spolu tahle trojka strávila v autě na cestách, ve vlacích, na řece s pádlem v ruce?

Vážím si jich za tu hromadu krásných písní, které pro nás napsali. Vážím si jich za spoustu večerů, kdy jsem si dovolil (bez dovolení) hrát jejich tvorbu. Za každého, kdo jejich písně zpívá a považuje je za své.

Za Vodáckou holku, co přesolí čaj,
za Hajnýho Hrušku a jeho dcéru samej skvost,
za Podběl, co mi z pangejtu furt mává,
za Kateřinu, co jí slova splétám rád.

Ti tři jsou pro mne jednou z nejmilejších Legend. Jsem moc rád, že tu dneska byli.

Slánské divadlo je vidělo pravděpodobně úplně poprvé a bylo příjemně zaplněno. A koncert se povedl. Atmosféra byla. Skandovaný potlesk neutihl ani po třetím přídavku. Amazonku zpívalo celé hlediště.

A co na to Huberťák?
„Kdybych to neprožíval, neměl bych na co vzpomínat.“

Takhle my tu žijeme.

Díky.

JK, 31.10. 2017

EDIT: Pokoncertové ohlasy z kategorie Zaslechnuto na facebooku:
MG: „Byls?“
PM: „Nebyls :(„
MG: „Prosrals :)“

EDIT2: Další fotky z koncertu od Martina Krulicha viz odkaz v komentářích níže. Díky za ně.